na Blog.cz

Chtěli bychom pozvat všechny nadšence BX a nejen jich na psí sraz :-)

Jak jsi mohl ...?

(Jim Willis)

Když jsem byla štěňátko, zabavila jsem tě svou hravostí a rozesmávala jsem tě. Nazýval jsi mě svým děťátkem a přes mnohé rozkousané boty a jiné pohromy jsem se stalo tvým nejlepším přítelem. Vždy, když jsem byla zlobivá, pokýval jsi nade mnou prstem a zeptal jsi se: "Jak jsi mohla?!" - ale nakonec jsi mi vždy odpustil, povalil jsi mě na záda a poškrábal na bříšku.

Moje výchova k čistotnosti trvala trochu déle, než jsi předpokládal, protože jsi byl hrozně zaneprázdněný, ale spolu jsme to zvládli. Pamatuji si ty noci, když jsem byla přitulená v posteli k tobě, naslouchajíc tvým tajemstvím a snům a věřila jsem, že život prostě nemůže být lepší. Chodili jsme na dlouhé procházky, běhali jsme v parku, jezdili v autě, zastavili se na zmrzlinu (mě jsi dal jen kornoutek, protože prý zmrzlina není dobrá pro psy) a dřímala jsem na slunci, když jsem čekala na tvůj příchod domů na konci dne. Postupně jsi začal trávit víc času v práci a na svojí kariéře a víc času jsi věnoval hledání lidského partnera. Čekávala jsem na tebe trpělivě, utěšovala tě, když jsi měl zlomené srdce a byl jsi zklamaný, nikdy jsem ti nevyčítala špatné rozhodnutí, vždy jsem nadšeně vítala tvůj příchod domů a těšila jsem se s tebou, když jsi se zamiloval.

Ona, teď tvoje žena, není "pejskař" - ale i tak jsem jí přivítala v našem domě, snažila jsem jí projevit svou náklonnost a poslouchala jsem ji.

Byla jsem šťastná, protože ty jsi byl šťastný. Potom přišli děti a já jsem byla vzrušená spolu s tebou. Fascinovala mě jejich růžovost, jejich vůně a též jsem se chtěla o ně starat. Ale ty a ona jste se obávali, že bych jim mohla ublížit a já jsem trávila většinu času zavřená v jiném pokoji nebo v kleci. Ach, jak jsem je chtěla milovat, ale stala jsem se "zajatcem lásky". Když vyrostli, stala jsem se jejich kamarádkou. Věšeli se na mou srst a tahali se za ní nahoru na své vratké nožičky, strkali mi prstíky do očí, zkoumali moje uši a dávali mi pusinky na nos. Milovala jsem to všecko okolo nich a jejich dotyk - přestože tvůj dotyk byl teď takový ojedinělý - a kdyby bylo třeba, bránila bych je vlastním životem. Vkrádala jsem se do jejich postelí a poslouchala jejich trápení a tajné sny a spolu jsme čekali na zvuk tvého auta na příjezdové cestě. Bývaly časy, že když se tě zeptali, jestli máš psa, ty jsi vytáhl z peněženky moji fotku a vyprávěl jsi jim o mě příběhy. V posledních letech už jen povíš "ano" a změníš téma.

Už nejsem "tvůj pes", ale "jen pes" a rozčilují tě všechny výdaje na mě. Teď máš velkou pracovní příležitost v jiném městě a ty a oni se budete stěhovat do bytu, kde není dovolené mít zvířata. Udělal jsi správné rozhodnutí pro svojí rodinu, ale byly časy, kdy já jsem byla tvá jediná rodina. Byla jsem vzrušená z cesty autem, když jsme přijeli ke zvířecímu útulku. Bylo tam cítit psy a kočky, strach a beznaděj. Vyplnil jsi papíry a pověděl: "vím, že jí najdete dobrý domov." Pokrčili ramenem a věnovali ti bolestný pohled. Poznali reálnost umístění psa ve středním věku, i když s "papíry". Musel jsi vyprostit prsty tvého syna z mého obojku, když křičel "Ne, taťko! Prosím, nenechej je sebrat mého psa!" A já jsem měla o něho starost; a jakou lekcí jsi mu to právě dal o přátelství a věrnosti, o lásce a zodpovědnosti a o úctě k celému životu? Rozloučil jsi se se mnou poplácáním po hlavě, vyhnul jsi se mému pohledu a zdvořile jsi odmítl sebrat si můj obojek a vodítko.

Pospíchal jsi, protože jsi měl nějaký termín a teď mám jeden i já.

Když jsi odešel, ty dvě milé paní řekly, že jsi pravděpodobně o všem věděl několik měsíců dopředu a neudělal jsi žádný pokus najít mi nový domov. Potřásly hlavou a pověděly "Jak to mohl?" Věnují nám tu v útulku tolik pozornosti, kolik jim to jejich nabitý rozvrh dovolí. Krmí nás, samozřejmě, ale moje chuť k jídlu se ztratila už před mnoha dny. Nejdřív jsem vyskočila a pospíchala ke vchodu vždy, když někdo procházel okolo mého kotce, doufajíc, že jsi to ty, že jsi změnil názor - že to celé byl jen zlý sen... a nebo jsem doufala, že to bude aspoň někdo, kdo se o mě zajímá, někdo, kdo mě zachrání. Když jsem si uvědomila, že nemůžu soupeřit o upoutání pozornosti s hravostí šťastných štěňat, neuvědomujících si svůj osud, ustoupila jsem do nejvzdálenějšího kouta a čekala jsem.

Slyšela jsem její kroky, když pro mě přišla na konci jednoho dne a kráčela jsem za ní uličkou do oddělené místnosti. Velmi tichá místnost.

Dala mě na stůl, poškrábala za uchem a pověděla mi, abych se nebála. Srdce mi bušilo v předtuše toho, co přijde, ale míchal se v tom i pocit úlevy. Zajatec lásky odešel v příběhu dní. Jak už to mám v povaze, víc jsem se strachovala o ní. Břemeno, které nosí jí hrozně tíží, a já to vím stejně, jako jsem poznala každou tvou náladu. Jemně mi oholila přední nohu a slza stekla dolu po její tváři. Oblízla jsem její ruku stejně jako jsem byla zvyklá tebe utěšovat před mnohými roky. Odborně vsunula jehlu do mé žíly. Pocítila jsem píchnutí a studenou tekutinu proudící do mého těla, ospale jsem si lehla, podívala jsem se do jejích milých očí a zamrmlala jsem "Jak jsi mohl?" Možná protože rozuměla mé psí řeči, řekla: "Je mi to tak líto." Poplácala mě a honem mi vysvětlovala, že je to její práce - zabezpečit, že půjdu na lepší místo, kde mě nebudou ignorovat, týrat ani zanedbávat, a kde se nebudu muset bránit. Místo plné lásky a světla, tak odlišné od tohoto místa na Zemi. A s posledním zbytkem mé energie jsem se jí snažila přesvědčit zavrtěním mého ocasu, že moje "Jak si mohl?" nebylo myšlené na ni. Bylo to určené tobě, můj milovaný pane, na tebe jsem myslela. Budu na tebe myslet a čekat navždy. Kéž by ti každý v tvém životě prokázal takovou věrnost.

Konec.

Děkuji, Jim Willis

Ano, jsou mezi námi také zodpovědní chovatelé a majitelé krycích psů, přesto však klademe každému zájemci o koupi štěněte na srdce: "Při koupi štěněte mějte oči otevřené!"

Že fenotyp, tedy vnější vyjádření psa není vše, o tom už bylo řečeno mnoho.

Při návštěvě chovatele se důkladně porozhlédněte v okolí jeho chovatelské stanice (ne každý chovatel chová své psy na vlastním soukromém pozemku). Prohlédněte si prostředí, kde psi žijí, výběhy, kotce,… a zamyslete se nad tím, jak dalece můžete chovateli důvěřovat. Zda se Vám nezdá něco podezřelé, zda se Vám něco nelíbí nebo máte pocit, že tento chovatel dává svým psů maximum a není to množitel snažící se takto přijít pouze k finančnímu zisku.

Nechte si ukázat protokol o údajích současného vrhu, z něhož je možno vyčíst úmrtnost štěňat, chyby a spoustu souvisejících věcí.

Každý chovatel a majitel krycího psa si musí vést knihu odchovů, kde je vedena veškerá evidence chovu. Chovatel, který nemá co skrývat, Vás do těchto dokumentů nechá bez problému nahlédnout.

V knize odchovů naleznete například údaje o tom, jak často byla chovná fena nakryta, kolik krytí bylo třeba k zabřeznutí, kolik císařských řezů prodělala apod.

Po 2. císařském řezu musí být fena dle platných stanov vyřazena z chovu. Ale jak se říká "kde není žalobce, není ani soudce"

Pokud chovatel nebo majitel krycího psa uveřejňuje na svých webových stránkách DLK 3, zamyslete se, zda můžete takovému chovateli důvěřovat.

Pro přiblížení uvádíme: Dle nových chovatelských stanov od července 2009 se nesmí na jedincích se stupněm DLK 3 chovat !

Nevěřte pouhým slovům , ale nechte si předložit důkazné podklady.

1.)DKK vyšetření feny i krycího psa

(hodnoty smí být max. DKK-A (0/0), DKK-B (1/1), DKK-C (2/2)

Předloží-li Vám chovatel rentgenologické výsledky pouze feny a nebo Vám neukáže vůbec nic, ihned se s tímto chovatelem rozlučte!

2.)DLK vyšetření feny i krycího psa

(hodnoty by měli být max. DLK 0/0, DLK 0/1, DLK 1/0, DLK 1/1)

pokud je DLK 2, je Vám chovatel povinen předložit předem schválenou výjimku pro povolení na tomto jedinci chovat.

Chov na DLK 3 je dle nových platných chovatelských stanov zakázán!

Předloží-li Vám chovatel výsledek DLK pouze chovné feny nikoliv zároveň krycího psa, naše rada zní: Rozlučte se ihned s tímto chovatelem!

3.)Ultrasonografické vyšetření srdce feny i krycího psa

Dostanete-li k nahlédnutí výsledek pouze feny (matky štěňat) a nikoliv zároveň krycího psa (otce štěňat) naše rada opět zní: Rozlučte se s tímto chovatelem.

Také někteří chovatelé v zahraničí vzali za své nutnost vyšetření DKK, DLK a srdce u fen i krycích psů. (krom Německa také Švýcarsko, Dánsko, a z části Holandsko a Itálie)

Každé štěňátko je samozřejmě roztomilé, ale jen samotná roztomilost nestačí. Informujte se důkladně v zájmu Vašem i Vašeho budoucího štěňátka. Nedívejte se pouze na "OBAL PSA" = Genotyp, ale soustřeďte se zejména na GENOTYP, tedy genetický základ FENOTYPU, který je za vše odpovědný (veškeré genetické vady)!

NIKDY nekupujte štěně ze špatných podmínek z lítosti, se snahou ho zachránit!

Kontaktujte příslušnou veterinární správu a upozorněte ji na takovéto zacházení, to je mnohem efektivnější, než tohoto chovatele koupí štěněte opět podpořit. V případě, že je poptávka, bude také nabídka a tak se opět dostáváme do začarovaného kruhu. Za každé štěně, které takto "zachráníte" a odnesete si jej domů, přibudou další 3. Toto je bohužel naše hořká zkušenost.

A opravdu pozor při koupi štěněte:

Štěňata nejsou standardně stejná jako kelímky od jogurtu!

Také při sebelepší snaze a zdravotních vyšetřeních nelze zaručit 100% zdraví!

Chtěli bychom, aby mezi chovatelem a zájemcem o štěně vznikl důvěryhodný vztah a oba se na se mohli navzájem spolehnout.

Čeho bychom chtěli docílit?

Dvě základní věci, které jsou naší prioritou:

Zároveň bychom však nechtěli opomenout fenotyp a FCI standard, který by měl být zachován. Je jasné, že je to důležitý krok. Po staletí byl pes selektován zejména dle "pracovního nasazení". Teprve něco málo přes 100 let je zrak chovatelů upínán především "na krásu" psa. Velice často a rychle bylo dosaženo kýženého výsledku incestem, při kterém šlo bohužel zdraví stranou. A právě zde začíná naše práce. Chceme rozpoznat genetické vady a bojovat proti nim!

Od roku 2009 se připojujeme k chovatelskému klubu v Anglii, který díky novým stanovám a novému chovatelskému řádu ofenzivně bojuje za zdraví psů.

Je velmi důležité naše chovné feny a krycí psy nechat vyšetřit z hlediska dysplazie kyčelního i loketního kloubu (DKK, DLK) a provést vyšetření srdce.

Jen takto můžeme tyto genetické defekty alespoň z malé části odstranit.

Zároveň je dobré přesvědčit naše kritiky, že nic nekazíme, nýbrž vylepšujeme, neničíme, ale snažíme se chov BX zachovat i v budoucnosti.

Jen tak docílíme toho, že naši psi budou mít právo:

Volně přeloženo z Bordeauxdoggen Club Deutschland e. V.

Jana Lux

Otec Igor Lovec z Dračína (osvědčený chovný pes-výborné potomstvo-všichni 100% povaha,zdraví,exteriér+šikovní s mnoha zkouškami z výkonu)

"Nemám peníze.. Co s tím budu dělat?" na to se ptá spoustu lidí. Někteří se rozhodnou tunelovat banky, jiní dělají podvody kde se dá, další kradou atd.. A o politice ani radši nemluvit. Tak by se chtěl mít každý. Dát si kafíčko v poslanecké kantýně, po obědě v nóbl restauraci si přečíst noviny, občas ve správnou chvíli zvednout ruku (případně prostředníček) a jinak klid.

Kdo se nedostane do politiky má tři možnosti. Smířit se se svou finanční situací a jít prostě dál, nebo začít pořádně pracovat od rána do noci a možná se to zlepší a ta nejhorší možnost pro kterou se bohužel rozhodlo už hodně lidí je pořídit si pejska a vydělávat na něm.

"Hele Pepo, mám tady fenku dogy.. Když jí dáme nakrýt a bude mít štěňata, můžeme je prodávat bohatým zoufalcům za spoustu peněz.. To bude paráda.. Už nemusím chodit do práce a budu se tu o ně starat.. S tvým platem a pěti štěňaty za půl roku to zvládnem.."

A tak seženou psa na krytí a hurá na to. "Fenka nám hezky přibírá, tak jí dáme do sklepa, ať má klid.." A fenka trpí sama ve sklepě, je jí zima, má otlačeniny od podlahy, protože pelíšek je přece zbytečná investice navíc tak proč ho kupovat.. "Krmit můžem zbytkama, je v tom spoustu vitamínů.."

Hladová, otlačená a zmrzlá fenka to dotáhne až k porodu a tady spoustu lidí zjistí, že to není až taková sranda, jak plánovali.

"Péépóó!!! Ona rodí! Poď s ní něco udělat.."

"Ale na veterinu nemáme Maruno.. Ty do práce nechodíš a já mám tak akorát na nájem.."

Takže chudák holka porodí štěňata na studenou kamenou podlahu zatuchlého sklepa a všichni jásají. Podnikání začíná...

Ze začátku je to fajn. Štěňata jen leží, krmí se od vyčerpané podvyživené mámy a lidé mají klid. Ale časem to příde. Fena už nemá mléko, prckové začnou zkoumat svět, rostou jak z vody a co víc, vypadají jinak než by měli. "Pepo ten pes asi nebyla doga.. Štěňata jsou menší a mají takový divný pruh na zádech.."

"Maruno oni z toho vyrostou.."

Ale prckové se ne a ne změnit k obrazu lidí. Holt ridgeback je ridgeback a ne doga.. A tak je dají na inzerát jako štěňě menší dogy a čekají. Jenže každý "neodborník" pozná že tohle kolem dogy jen prošlo v dálce a nikdo se na inzerát neozývá. A Co teď s rostoucími štěňaty? Mají pořád hlad, všude vlezou, všechno okusují a pořád kňourají a štěkají.

"Pepo jdi je zmlátit ať už jsou ticho!"

Pepa vstane, štěňata zmlátí, ale co čert nechtěl, oni štěkat nepřestali. Tak Pepa chodí do sklepa každou chvíli, třeba to jednou zabere a oni to pochopí. Maruna zatím doma vymýšlí ďábelský plán. Najde si na internetu nejpodobnějšího psa, což je ridgeback a štěňata v inzerátu rychle mění rasu a k Marunině zlosti, taky cenu. Pepa už tráví všechen čas ve sklepě, nebo v práci, aby to všechno uživil.

Na inzerát se pořád nikdo neozval a o štěňata už se nikdo nestará. Co myslíte, že se stane, když zavřete fenu dogy a jejích pět štěňat do malého, vlhkého, nevětraného sklepa? Vypadá to zhruba takhle: štěňata rostou jako dříví v lese, nikoho neposlouchají, pobíhají se a válí ve vlastních výkalech, mají otlačeniny od tvrdé podlahy, navíc se u nich daří kožním nemocem a různým parazitům a jejich matka z nich div nemá infarkt. Navíc rány od Pepy se v tomhle marastu ne a ne zahojit, takže hnisají. No prostě děs a hrůza.

Asousedi si začínají stěžovat na odporný smrad, který se line ze sklepa, takže se jednoho krásného večera Maruna rozhodne nastrkat všechny i s matkou do auta a odveze je na skládku.

Štěňata se rozprchnou do celého světa a někteří na svůj zdravotní stav umřou než je odchytí policie. Zbytek se rozveze do útulků a čeká se, jestli se ozve majitel. Za drahé peníze se pak léčí a některým to zanechá trvalé následky.

Co však zůstane všem, jsou následky psychické. Jsou nesocializovaní, bojí se cizích psů, lidí a trhnou sebou při každém rychlejším pohybu. Někteří jsou i agresivní vůči okolí a v útulku začnou uvažovat o utracení. Jak štěňata dospívají, zvyknou si na lidi a na svět kolem, ale jen mezi zdmi útulku. Čistokrevní psi jdou pryč chvili po tom, co do útulku přišli, ale kříženci ne. Ty nikdo nechce, co když mají zvrácenou povahu. Lidi myslete trochu! To že je to kříženec neznamená, že Vás zakousne hned za branou útulku. I tihle psi mají srdce a budou vděční za každé pohlazení a teplo domova, které nikdy nepoznali. Lidí jako je Maruna a Pepa (vymyšlená jména, nikoho konkrétního nepopisuji) je bohužel spoustu a štěňat v útulcích přibývá a nejsou tam proto, že jsou zlí oni, ale proto, že byli zlí jejich pánové a oni se třeba jen bránili, nebo od nich utelkli, protože kdo by chtěl věčně snášet bolest a nechat si všechno líbit.. Čekají v útulku na další nový den, který třeba bude lepší než ten předtím a vezme si je někdo, kdo je nebude bít a mučit v hrozných podmínkách sklepů apod.

Kdyby každý místo krabičky cigaret raději koupil pytlík piškotů za pár korun, odnesl ho do nějakého útulku a dal ho psům, taky by to vypadalo jinak. Ani nevíte kolik radosti by to udělalo a pytlík piškotů není snad pro Váš rodinný rozpočet tolik..

Jestli víte o nějaké takové "množírně peněz" nebojte se ozvat. Jen zlomek procenta je odhalen a potrestán. Pomožte to procento zvýšit a naopak snížit počty nešťastných psů v útulcích. Když lidi uvidí, že jiným na psech záleží, snad si uvědomí co dělají. Představte si, že to nejsou psi, ale vaše děti co se tam válí na podlaze, trpí hlady a bolestí.

Nebuďtě vůči nim lhostejní. Jsou to živí tvorové, stejně jako já nebo Vy.

Co když taková Maruna s Pepou bydlí vedle Vás? Přemýšlejte nad tím.. Prosím..